Světýlková cesta

Ve čtvrtek odpoledne jsme šli ven, protože večer budou v zahradě strašidla a my se bojíme. My jsme pomáhali nosit svíčky a čaj a všechno. Já jsem měl moc práce. O půl páté jsme šli do šatny pro oblečení, protože venku je zima. První jsme šli na strašidla. Já se nebojím vůbec a nikoho. Potom jsme šli k maringotce. Já jsem měl párek a chleba. Mně to chutnalo. Potom jsme šli do školy. To byla paráda.

Napsal David Vraspír z 8. ročníku.

Dnes po obědě jsme šli ven připravovat na strašidla Světýlkovou cestu. V 17 jsme šli ven. Teta Blanka povídala, že malé děti půjdou první, a že my budeme zatím soutěžit. Já jsem připravoval hru: Hod míče do huby (dřevěným kočkám)! Pak za odměnu jsem dával za to sladké cukrovinky. Pak jsem šel konečně já na tu akci, moc jsem se na to těšil. Museli jsme plnit úkoly - moc těžké. Já jsem sbíral razítka a musel jsem probudit Růženku. Sice mě strašili, ale já jsem se nakonec nebál. Pak jsem byl u princezny. Já jsem to poznal, že to byl Martin Čepera a on povídal z legrace: „Já jsem Šípková Růženka a my jsme povídali, že kecá. Pak jsem dostal bonbony od princezny z kouzelného pytlíku a od tety Mirky párky a hořčici a jedl jsem. Bylo to moc dobré. Pak jsme všichni jedli moc cukroví. Já jsem jedl hlavně gumové cukroví - hady, upíří zuby, žraloky a kostlivce, protože to mám moc rád. Pak jsem pomáhal ještě s Davidem něco uklidit. Pak večer jsme měli volno, jinak to byl docela super den.

Napsal Dino Horváth ze 7. ročníku.

Po obědě jsme šli ven. Připravili jsme láhve na svíčky, strašidla na stromy, malá strašidla a další….. Do maringotky jsme přinesli na pití čaj, kečup a hořčici a chleba a párky. Potom jsme s tetou Jitkou vzali dýně a dali jsme je před bránu. Udělali jsme komnatu pro Šípkovou Růženku, byla krásná. O půl páté přijely učitelky. Učitelky nosily láhve a svíčky po zahradě. Velké děti jsme šly do školy. Už v 5 hodin jsme čekali na začátek. Učitelky a vychovatelky byly oblečené za strašidla. Šli jsme ven. Všichni jsme šli za tetou Blankou, tam byl start. Teta Blanka povídala: ,,V okolí je trasa a svíčky, musíte jít pomalu a sbírat razítka. A potom půjdete za Šípkovou Růženkou, ta spí a děti ji probudí pusinkou.“ Tam jsme dostali odměnu - bonbony. Lenka, David, Martin, Erika a Denisa jsme šli za tetou Radkou na soutěž. Házeli jsme míč na kočky a kousali do jablek. Potom jsme přišli k tetě Blance. Dostali jsme list na Světýlkovou cestu a napsali jsme svoje jméno. První šla Lenka a druhá šla Erika a třetí šel David a čtvrtá šla Denisa a poslední šel Martin. Museli jsme najít 6 razítek. A poslední tam byla Šípková Růženka. Tohle není pravda, není to holka. Tohle byl kluk. Jmenoval se Martin Čepena. Já jsem nedala Růžence pusu, to byla legrace. U maringotky jsme dostali párek a čaj. Malé a velké děti se moc nebály. Já s Erikou a s tetou Jitkou jsme pomáhali uklízet. Moc se nám to líbilo a byla to zábava a Super a také zajímavé. TO BYLO ZAJÍMAVÉ.

Napsala: Lenka Jurková z 8. ročníku.

Dnes je čtvrtek. Venku je zima. Večer jsme šli všichni ven do zahrady, protože jsme dělali Cestu za světýlkem. Tam jsme soutěžili. Já jsem šel sám po cestě, nebojím se vůbec. Potom jsem jedl párek a chleba. To bylo dobré, mňam!!!!!!!! Pak jsem dal tetě Blance papír. Potom jsme šli do školy.

Napsal Jirka Vašíček ze 6. ročníku.

Kino

V pondělí 6.11.2009 jsme jeli ráno v :40 vlakem do Oslavan. Čekalo na nás překvapení. Šli jsme přes město až do kina. Já jsem řekl: „ Jupí , my se půjdeme dívat na film“. Pohádka se jmenovala Vzhůru do oblak. To bylo prima. Nejvíc se mi líbilo, jak domeček létal s balónky daleko. Moc zajímavé.
Já jsem povídal: „Teto,já mám doma Vzhůru do oblak na DVD“. Po pohádce jsme se šli podívat do Základní školy v Oslavanech. Mají moc pěkně vybavenou školu. Potom jsme jeli zpátky vlakem do Ivančice. Po cestě jsem byl moc unavený…!!!

Napsal Jirka Vašíček z 6. ročníku.

Alkohol

V úterý 8.listopadu v 10:00 byla beseda na téma Alkohol. Slečna Lenka Juránková nám přišla povídat o alkoholu a jeho následcích. Nejprve jsme se seznámili. Slečna je ze sdružení podané ruce. Lenka nám říkala co se stane s člověkem, který je závislý na alkoholu. Měli jsme skládat obrázky tak jak jdou po sobě. Taky jsme se dozvěděli, jak se takový alkoholik chová. A co udělá, aby mohl mít ten alkohol. Třeba okrade své nejbližší. To není vše. Měli jsme namalovat obrázek nějakého člověka. K tomu člověku jsme měli dát jméno,věk,koníčky,jeho sourozence a co si přeje na Vánoce. Ke konci jsme měli napsat, jaké známe alkoholové nápoje min. 5 druhů. Pak se Lenka rozloučila a odjela do Brna vlakem.
A zazvonil zvonec a besedy byl konec.

Napsal Pepík Stodůlka ze 7. ročníku.

Do školy přišla paní, která nám vyprávěla o alkoholu. Za prvé jsme se všichni představili, i paní se nám představila. Říkala, že se jmenuje Lenka a že nám bude povídat, proč nesmíme pít alkohol. Paní mě pochválila, že jsem šikovná, že o tom vím moc. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme ve skupinách skládali příběh o chlapci, který skončil mrtvý na hřbitově. Mně se povídání moc líbilo.

Napsala Míša Koukalová z 5. ročníku.

U lékaře
Ráno jsme s tátem vezli autem do MŠ Van Ai a také Mindus a Minhai do ZŠ. Potom v10 hodin a 30 minut jsem jel s tátem na POLIKLINIKU.Byli jsme u paní doktorky na kontrole. Donesl jsem sklenici s močí. Paní doktorka mě vážila a měřila. Já jsem měl 32kg a 130cm. Napsala to do zdravotního a očkovacího průkazu. Měřila mě také tlak. Potom jsme byli na vyšetření srdce a břicha.Vyzkoušel jsem zrak - jak vidím čísla – levé oko bylo dobré,ale s pravým okem jsem měl problémy čísla přečíst. Paní doktorka povídala, že pojedu na kontrolu se sluchadly do Brna. Dostal jsem obrázek a rozvrh hodin. Potom jsme jeli do obchodu JEDNOTA. Koupili jsme jemný kečup,4 rohlíky, pařížský salát -10dkg ,vlašský salát. Dohromady to stálo 70 Kč. Jeli jsme autem do našeho obchodu. Táta zavolal z mobilu do TAI BRNO. Táta se ptal:„Dneska můžeme přijet na kontrolu?“ Paní povídala, že ano. Jeli jsme domů. Táta vzal 5 sluchadel a další krabičky. Potom jsme jeli do Brna na Obilní Trh. Jeli jsme výtahem do 2 patra, šli jsme na evidenci. Ještě jsme taky koupili baterie do sluchadel. Sluchadla jsou digitální. Čekali jsme na pana doktora. Šli jsme na ošetřovnu. Pan doktor zkontroloval levé a pravé ucho. Byla tam trochu špína . Mně ale nebolelo ucho. A potom jsme šli na audio. Dal jsem si sluchátka na uši. Sundal jsem svoje sluchadlo. Paní doktorka dělala na počítači tytyty a bubnu. Ukazoval jsem levé nebo pravé sluchátko. Paní se mě zeptala, jestli to pískalo nebo houkalo. Paní povídala, abych si vybral jeden obrázek. Já jsem se zeptal: „ Kolik obrázků?“ Paní povídala: „Asi 1 nebo 2 obrázky.“ „ Na obrázku je medvěd a nosorožec,“ řekl jsem. Paní povídala, že budeme čekat na pana doktora. Už jsme šli na vyšetřovnu. Táta povídal panu doktorovi:„Kolik chcete sluchadel? „Všechna sluchadla,“ řekl pan doktor. Tři sluchadla jsou výborná a dvě stará – nefungují – jsou mrtvá!“ řekl pan doktor. Jedny sluchadla byly úplně nové. Šli jsme do auta. Měli jsme hlad. Jedl jsem pařížský salát a dva rohlíky, táta jedl vlašský salát a dva rohlíky. Mně to moc chutnalo. Mňam! Potom jsme jeli na Olomouckou ulici. Táta koupil oblečení a obuv. Já jsem byl v autě a hrál jsem na mobilu hry. O půl čtvrté jsme jeli autem do Náměště nad Oslavou. Na dálnici v autě mamka zavolala tátovi na mobil. Mamka se ptala: „Kde jste tak dlouho? Kde jste, v autě ?“ „ Už jsme na dálnici,“ říkal jsem jí. V Rosicích se opravovala silnice a byl tam semafor. Byla to dlouhá cesta. Jeli jsme do našeho obchodu. Vzali jsme Mindusa ze ZŠ a potom v MŠ Van Ai a jeli jsme domů k Mindusovi. Van Ai zůstala u Mindusa doma.V 17 hodin jsme jeli k Mindusovi pro Van Ai a jeli jsme domů.

Napsal: Sang Tran Qui z 5. ročníku.

Divadlo Radost v Brně

V úterý 24. listopadu 2009 ráno jsme jeli vlakem do divadla Radost na pohádku: „ O zakleté princezně a Honzovi.“ Hráli tam herci. Všechny pohádky se hrály s velikánkou knížkou. Taky se zpívalo a hrálo na hudební nástroje. Jeden kluk hrál Honzu, druhý pán hrál tátu, jedna paní hrála maminku, jedna holka hrála zakletou princeznu, jeden pán hrál pana krále. Bylo to i loutkové divadlo. Potom byla přestávka. O přestávce jsme se nasvačili. V obchodě jsem si koupila tyčinku „snikrs“. Jak zazvonili, tak jsme museli jít zpátky. Jak se otevřela opona, tak jsme tleskali. V knížce byl starý zámek. Ve druhém dějství pohádky vystupovali dva obři. Jeden obr povídá: „Ententýny , teď zpustíme naše mlýny, ententyky dej si radit od štiky“. Divadlo trvalo 60 minut.

Napsala: Míša Ševčíková z 8. ročníku.

Co děláme o víkendu?

V sobotu jsme jeli do divadla do Oslavan. Bylo tam divadlo: Sluce, seno a kravinky . Byla to moooc srandovní. Taky holka zastřelila paní. Byla to sranda. Pak se rodiče zlobili, že má holka a kluk miminko, tak se rozčilovali. Dokonce házeli po sobě, např. televizi, hračky... hráli tam i moje kámošky. Pak v 18 jsme jedli a jeli jsme domů. Pak jsem šel ještě ven do klubovny. Jinak den byl moc Super.

Napsal Dino Horváth ze 7. ročníku.

V neděli odpoledne jsme jeli autem do Velké Bíteše do kulturního domu Restaurant. Byla tam svatba. Ženich se jmenoval SY BO, nevěsta se jmenovala THANH HUYEN.
Na stole byly ubrusy, skleničky na pití, talíře, lžičky a hůlky. Všichni jsme jedli krevety, chobotnice, polévku a zeleninu, smažené krevety, kuře a rýži. Uff, to jsem se přejedl, moc mě bolelo bříško. Já jsem pil Ice Tea, mňam. Ženich a nevěsta si dávali pusu. Taky jsme měli dort na svatbě a dospělí pili alkohol. Potom jsme zpívali.Všichni vzali sklenice do ruky a udělali „cink“. Mně se svatba moc líbila. Ve 20 hodin jsme jeli domů do Náměště nad Oslavou.

Napsal: Sang Tran Qui z 5. ročníku.

Po oběde jsem jel k Pepíkovi na návštěvu. Prvně jsme jeli k domečku, kde už bydlí sestra Linda s manželem Radkem. Pepík mi ukazoval celý dům – pokoje, kuchyň.... Pak jsme jeli autem ještě do prodejny nábytku v Retexu. Rodiče tam koupili botník. Když jsem si sednul do auta, tak mně máma od Pepíka přivřela prsty do dveří. Bolelo to málo. Pepíkova mamka se omlouvala. Pak jsme jeli do Dolních Kounic domů k Pepíkovi. Táta od Pepíka jel ještě pro sestru Verču. Já a Pepík jsme hráli na Playstation 2. Hráli jsme GTA SAN ANDREAS a pak NEED FOR SPEED UNDERGROUD. Potom jsme vyrazili ven. Šli jsme přes Rosa Coeli k dirtám (to jsou skokánky udělané pro kola BMX). Jezdili jsme na kole BMX FREESTYLE. Pepík mi říkal, ať si vezmu helmu, ale já jsem nechtěl. Vím, že mně teta Blanka povídala, že nesmím jezdit bez helmy, že můžu mít úraz, ale já jsem neposlechl. Byli jsme blízko města Pravlov. Pak jsme šli domů. Zrovna přijeli rodiče, Radek a Linda z Brna. Verča byla venku. Já, Linda a Radek jsme se rozloučili a jeli jsme zpět do Ivančic. Já jsem šel domů a Radek i Linda jeli taky domů. Tento den byl moc super.

Napsal: Dino Horváth ze 7. ročníku.

V sobotu jsme jeli já Dan Pavel a Klárka autobusem do Oslavan. Jeli jsme novým autobusem. Tam byl zámek. Byl tam vanocní jarmark. Prodávali tam svíčky, cukroví, zvonečky a hračky, Taky jsem potkal pana zahradníka a moji nelepší kamošku Sabinu. Taky i Michalu. Povídali jsme si spolu. Venku byla zima, tak nás pan Dilin pozval k nim k hasičům. Dostali jsme mega teplý čaj Pak jsme jeli autobusem zase do Ivančic. Odpoledne jsme slavili narozeniny. Klárka měla velkou radost a měla dobrý dort.

Napsal Dino Horváth ze 7. ročníku.


A byly Vánoce

V sobotu 5.prosince dopoledne jsem poslouchal doma v pokoji hudbu na mobilu. Pak po obědě v 16 hodin jsem jel do Moravského Krumlova na čerty. Strejda (manžel tety Blanky Šlezingerové) povídal, že někteří lidí z Moravského Krumlova přijedou sem do Ivančic na čerty a já že pojedu do Moravského Krumlova na čerty. Jeli jsme pro Michala a Lukáška do Moravského Krumlova. Tam jsme čekali na ohňostroj. Mělo to začít už v 17 :30, ale Mikuláš moc dlouho povídal, takže ohňostroj se opozdil o 15 min. Pak jsme jeli domů ke strejdovi (manžel od tety Blanky). Já, Lukášek, Michal, strejda a teta Blanka jsme šli ven. „Lukášek se bojí“, řekl Michal. Já jsem bouchal petardy. Byla to legrace. Taky jsem nevěděl, že kluk hodil petardu a já jsem šel rovnou na to. Přežil jsem to, jsem snad RAMBO, uffff. Pak jsme se dívali na televizi na programu NOVACIMEMA na seriál Kobra 11.Na večeři jsme měli hranolky a sýr. Výlet k tetě Blance se mi moc líbil, byla zábava.

Napsal Dino Horváth ze 7. ročníku.

VÁNOČNÍ EXPEDICE

Dnes je úterý 15. prosince
Dnes jsme jeli s tetou Radkou a panem zahradníkem do lesa u Litostrova (blízko Zbraslavi). Čekal tam na nás pan hajný s pejskem Vojtou. Pan hajný nám povídal o stromech. Ukazoval nám stopy zvířat. A ještě nám povídal, jak dlouho vánoční stromeček roste. Viděli jsme moc velký strom, který měl asi 100 let. Mně se líbil moc maličký stromeček, takové miminko. Ve sněhu jsme pozorovali stopy od zvířat – srnky, lišky. Potom jsme se rozloučili a jeli auty do školy. Výlet byl super.

Napsala: Michaela Koukalová, V. třída






Ve čtvrtek 24 . 12 jsme slavili doma Vánoce s dárky. K večeři jsme měli řízek a bramborový salát. Já jsem dostal boxovací pytel , počítač , nový kamion jak veze lokomotivu , krokodýla, mořského hada , štíra, nové pyžamo, tričko , DVD Doba ledová 3 dinosauři. Já se mám!

Napsal: Robin Jedon, 5. ročník.

První sníh

V pondělí 4. ledna 2010 venku padal sníh . Po vyučovaní jsme šli s tetou Andreou ven. My jsme sáňkovali. Sáňkovali jsme v zahradě. „Pozor!“ volal jsem na Sabinu. A potom jsem spadl. BUM!!!! Ve škole jsme šli na svačinu a potom jsme se šli učit.

Napsal: Pavel Berky z 5. ročníku.

Program ve čtvrtek odpoledne

Ve čtvrtek 7.1.2010 odpoledne jsme šli do VV. Dělali jsme korunku. Rozdělili jsme se do 4 družstev. Já jsem byla s Davidem. , Jirkou J., Míšou K. a Růžou. Prvně jsme šli za tetou Lenkou Kopečkovou. Poznávali jsme předměty. Šla s námi i teta Radka Domkářová. Pak jsme šli do herny. Hráli jsme hru žížaly a člověče nezlob se s tetou Eliškou. Po svačině jsme šli do tělocvičny. Dělali jsme opičí dráhu. První místo vyhrál Dino , na druhém místě byla Lenka Jurkova a na třetím místě byl David. Poslední byla Erika D.

Napsala: Denisa Marténková 8. ročník